International Competition Coventry 2017
V sobotu 23. 9. 2017 se v anglickém Coventry konala soutěž týmů International Competition. Když Miky dostal nabídku zúčastnit se této akce v týmu složeném naším chovatelem, panem Linhartem, váhali jsme. Ta dálka, tolik vyřizování, těch peněz... Nakonec zvítězila zvědavost, touha zažít atmosféru výstav přímo v Anglii a vidět nejlepší psy současnosti včetně těch z Anglie a v neposlední řadě též hrdost, že Miky tu nabídku vůbec dostal a že budeme reprezentovat veskrze český tým složený ze psů z chovatelské stanice Marso s podporou přátel z Izraele. A tak jsme nakonec v rychlosti vyřídili potřebné ATC číslo (Authority to Compete), které je potřebné k vystavování zahraničních psů v Anglii, zkontrolovali očkování, poslali přihlášku jak do sobotní soutěže týmů, tak do nedělní Championship Show a dva dny před vstupem do Anglie vyřídili nutné odčervení potvrzené veterinářem v očkovacím průkazu.
Na dobrodružnou cestu jsme vyrazili v pátek brzo ráno. Přesně ve 4.15 z Olomouce. V Mohelnici jsem s Mikym přestoupila do auta našich chovatelů. Auto praskalo ve švech. 3 dospělí, 4 psi, granule a k tomu nějaký ten proviant a asi půl tuny polomáčených sušenek. Cesta utíkala celkem rychle až do Bruselu, kde nás zpomalily odpolední kolony, a to natolik, že jsme museli o 2 hodiny posunout předem objednaný trajekt. Imigrační úředníci naštěstí nedělali žádné problémy, veškerá očkování a odčervení byla v pořádku, čipy v očkovacích průkazech se shodovaly s čipy psů v autě. Z Dunkirku jsme vypluli ve 22 hodin, plavba trvala 2 hodiny a byla to jediná příležitost ke spánku za celou cestu.
V Doveru začala nejhorší část celé cesty. Jednak kvůli řízení vlevo, jednak kvůli únavě, jednak kvůli nočním uzavírkám na obchvatu Londýna. Byla jsem ráda, že nemusím řídit. Nakonec jsme se nějak (dosud nevím jak) vymotali a ve 4 ráno se úspěšně ocitli v Coventry u hotelu The Royal Court Hotel. Na spánek moc času už nezbývalo, v 8 hodin ráno začínal nácvik úvodního ceremoniálu.
Zasloužený sladký spánek ukončil v 7 hodin ráno budíček. Před nácvikem bylo nutné se ještě nasnídat a vyvenčit. Naštěstí nebylo příliš těžké zapamatovat si úvodní spartakiádní sestavu. Dvě kolečka ve výstavním kruhu, poté proti sobě tam a zpátky a zase jedno kolečko a na závěr jedno řadové pukrle pro fotoaparáty.
V rámci tohoto úvodního ceremoniálu se postupně představilo všech devět týmů. Každý tým se skládal ze šesti psů. Některé týmy se vybavily i kostýmy či týmovými dresy. Bylo opravdu hodně vzrušující vstoupit do výstavního kruhu na půdě Jejího Veličenstva za zvuku hudby z Jamese Bonda a za potlesku diváků, potažmo konkurence. Takový zážitek si z české klubovky neodnesete. Mikymu se tato atmosféra hodně líbila. Vlétnul do kruhu zvesela s výskokem a šlapal jako nikdy. Já sama jsem si připadala jako sportovec na olympiádě. Mísily se ve mně pocity dojetí, extáze, spokojenosti a vzrušení. Věděla jsem, že i kdybychom skončili úplně poslední, už jenom ten zážitek z úvodního cereomoniálu stál za to. Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Tím odpadla veškerá má nervozita a já i Miky jsme si sobotní soutěž i nedělní výstavu a vlastně celý výlet užili na maximum.
Průběh samotné soutěže již připomínal klasickou výstavu. Jako první se představila třída mladých psů do dvou let, následovala třída psů nad dva roky a třída psů šampionů. Poté přišly na řadu feny ve stejném pořadí tříd. Miky byl opravdu v dobrém rozmaru, cpal se do kruhu, i když na něj ještě nepřišla řada a obšťastňoval všechny svým nezapomenutelným vyštěkáváním, jako by mu ty výstavy chyběly a nemohl se dočkat. Miky tedy neudělal ostudu ani sobě, ani česko-izraelského týmu, jehož byl součástí na pozici pes šampion.
- pes šampion - George Michael Marso Bull
- fena šampion - Human Sight New and Unique at Sheynepunim
- pes nad 2 roky - Sheynepunim Chick Chak
- fena nad 2 roky - Direct Hit Marso
- pes pod 2 roky - Non Stop Marso
- fena pod 2 roky - Kamikadze Marso
Soutěž posuzovali dva rozhodčí - Frank Kane (Hirontower) a Joy Schafer (Schardale). Oba mohli jednotlivým psům v jednotlivých třídách udělit až 10 bodů. Miky získal od Franka Kane skvělých 8 bodů, od rozhodčí Joe Schafer méně skvělé 3 body. Nicméně se svými celkovými 11 body přispěl i on ke výbornému výsledku česko-izraelského týmu, který se nakonec umístil na třetím místě s 83 body za týmem z Německa a Anglie. Za náš tým zabodovala především Direct Hit Marso, která vyhrála třídu fen nad 2 roky se 17 body, a fena Human Sight New and Unique at Sheynepunim, která vyhrála třídu fen šampionů s maximem 20 bodů.
Po skončení soutěže jsme s Mikym zvládli akorát procházku okolo hotelu a zaběhnout si agility dráhu, která byla před hotelech připravena. Pak nás oba přemohla únava. V televizi právě dávali Midsomer Murders, když jsme svorně usnuli a spali až do rána a nevzbudil nás ani štěkot ze sousedních pokojů, ani hluk z večerní afterparty.
V neděli 24. 9. 2017 se konala klasická Championship Show, kterou posuzoval Graham Hughes (Graymor). Miky se sice v silné konkurenci dvanácti psů šampionů neumístil mezi prvními čtyřmi, ale předvedl se opět moc hezky a v dobrém rozpoložení a já vycházela z kruhu s pocitem dobře odvedené práce a s pocitem, že obávaná ostuda se fakt nekonala. Celkově tuto výstavu a vlastně celou víkendovou akci ovládli psi z Německa. Nejlepším psem se stal Shooter von Alten Veste, nejlepší fenou Bullrichs Kiss me a nejlepším štěnětem Opium Bonsai von Amadis. Kompletní výsledky jsou k vidění na těchto stránkách: https://www.miniaturebullterriers.info/mbtc-champ-show-2017.html
Po skončení nedělní výstavy nezbývalo než nasednout opět do auta a vydat se přesně v 17.13 tamějšího času na dlouhou cestu zpátky. A bylo to ještě náročnější, protože jsme byli vlastně dva dny vkuse vzhůru. Následujícího dne v 19 hodin jsem již mohla všechny zážitky vykládat manželovi doma u kafíčka.
Děkuji manželům Linhartovým, že umožnili Mikymu být součástí jejich týmu, že mě vzali s sebou, že nás odvezli bezpečně tam i zpět, že jsme zažili spoustu srandy a že mi dali šanci toto vůbec zažít.