Počátek miniaturního bulteriéra v Česku

Dlouho mě zajímalo, kdy kdo a jak začal v Česku s miniaturním bulteriérem. Až jsem se pustila do dlouhého soukromého pátrání, které se nakonec rozrostlo nečekaně takovým způsobem, že vznikly rovnou články dva:

• Počátek miniaturních bulteriérů v Česku
• Minibulíci z Hrdějovic

O oba články jsem se podělila  s Klubem v anglického bulteriéra, který je zařadil do první ročenky KABT  https://www.bulterierclub.com/index.php/component/joomdoc/rocenka-2019/detail?Itemid=482

Strašně moc děkuji všem, kteří mi s článkem pomohli, zodpovídali dotazy, hledali fotografie a vzpomínali. Vím, že jsem byla otravná. Byli jste úžasní. 

Plemeno miniaturní bulteriér zažívá v Česku bezesporu nárůst své popularity. Minibulíci začali být módní, přibývá jejich chovatelů a rodí se jich mnohem více než dříve. S koncem roku 2018 bylo v plemenné knize evidováno 1309 miniaturních bulteriérů. To je současná realita. Ještě na konci roku 2014 končila číselná řada v plemenné knize teprve číslem 599. Ale jak je to vlastně dávno, co se počet miniaturních bulteriérů v Česku přehoupl z nuly na kladná čísla? Kdy se ocitl miniaturní bulteriér na pomyslné startovací čáře chovu v Česku? A kdo vystartoval jako první?

Prvního miniaturního bulteriéra importoval do Československa akademický sochař Otakar Marcin v roce 1982. Zlatého pejska s bílými znaky jménem Ben Hur vom Wagbachtal mu pomohl koupit a přivézt z Německa jeho švýcarský známý. Hranice tenkrát byly ostře hlídané, předání štěněte na hranicích ČSSR s NSR se neobešlo bez komplikací. Pana Marcina nechtěli pustit blíž než 2 km od hranic, celníci vyžadovali speciální povolení pro vstup do pohraniční zóny. Pan Marcin se se svým švýcarským přítelem vůbec nesetkal. Štěně mu nakonec přes hranici dovezl celník. Ben Hur byl prý tenkrát takové malé zrzavé morčátko, které si okamžitě zamiloval.

Ben Hur vom Wagbachtal se narodil 25. 2. 1982 v Německu. Otcem byl Dennis van Hildrikhusen, matkou Bessy vom Tigerfels. Zapsaný byl pod číslem Člp 382. Benda, jak mu doma říkali, byl tenkrát na výstavách sám, stal se šampionem ČSSR a středoevropským vítězem. Paní Tichá si jej dodnes pamatuje, prý to byl moc hezký pes. Dle výstavních posudků byl typickým představitelem plemene, byl vysoký 36-37cm, měl nůžkový skus, dobře se vystavoval a měl typický teriérský temperament. Podle slov Otakara Marcina byl Benda k lidem i dětem velmi přátelský, ke psům trochu ostřejší.

Benda byl uchovněný, ale tenkrát tu minibulí fenky nebyly a zahraniční západní chovatelé se sem nedostali, takže se z něj nestal využívaný krycí pes. Jednou za ním přijel pán z Čech na krytí, ale pan Marcin už neví, jak to dopadlo, jestli se nějaká štěňata vůbec narodila. Benda dělal společnost akademickému sochaři O. Marcinovi nádherných 16 let.

Tímto bych chtěla panu Otakaru Marcinovi a jeho ženě poděkovat za jejich pohostinnost a za umožnění nahlédnout do dokumentace a vzpomínek, které si k Bendovi dosud uchovávají.

Tím pánem, který přijel na krytí za Ben Hurem, byl pan Jaroslav Hofman z Chrastavy (CHS z Hofjaru). Právě Jaroslav Hofman importoval do Československa v roce 1985 první fenu. Jmenovala se Elfe vom Fürstengraben a narodila se 19. 9. 1985 v Německu. Jejím otcem byl Bell King vom Wagbachtal, tedy bratr Ben Hura vom Wagbachtal. Matkou byla Chipsi vom Tigerfels. Fotografii fenky pan Hofman bohužel nemohl dohledat, momentálně je v lázních. Ale vybavuje si, že fenka byla zlatobílá, měla pouhých 29 centimetrů, byla veselá, hravá. Byla nakrytá psem Bronco vom Fürstengraben a 1. 6. 1987 porodila vůbec první český (vlastně československý) vrh miniaturních bulteriérů. Bohužel vyskytly se poporodní komplikace a Elfe brzy po porodu zemřela. Štěňata tedy odchoval sám. Počet štěňat a jejich jména si pan Hofman už nepamatuje, údaje v plemenné knize nejsou. Ve starých výstavních katalozích se podařilo najít psa Eros z Hofjaru (Člp 1065) a fenu Elsa z Hofjaru (Člp 1067). Tehdy neplatila dnešní pravidla pro abecední řadu vrhů v chovatelské stanici, proto ta jména od písmene E. Na fence z prvního vrhu (zřejmě na Else) měl pan Hofman později ještě druhý vrh minibulíků a krycím psem byl údajně právě Ben Hur vom Wagbachtal. Chovu miniaturních bulteriérů se dále pan Hofman nevěnoval, neboť zjistil, že bulteriéři včetně miniaturních trpí na spoustu nemocí. Navíc o toto plemeno nebyl v Česku v té době vůbec zájem. Žádné z jeho štěňat se dále neuplatnilo v chovu.

Jako třetí miniaturní bulteriér byla do Československa importována fenka Baby von Hengstenhof (Člp 1273) narozená 13. 6. 1988 v Rakousku. Jejími rodiči byli ch. Longbridge Remus a Gina vom Fürstengraben. Měřila 33 centimetrů a byla žíhaná s bílými znaky. V chovu se nestihla uplatnit, zemřela mladá přibližně ve čtyřech letech v důsledku zánětu pobřišnice. Její majitel, p. Zdeněk Haloun, prozradil, že kromě ní měl ještě minibulíka psa právě od pana Hofmana z Hofjaru. Fotografie obou jeho minibulíků se mu bohužel nepodařilo dohledat.

Další importovaný miniaturní bulteriér, který zároveň zasáhl do chovu v ČR, byla bílá fena Tootsie vom Fürstengraben narozená 12. 11. 1993, která byla v plemenné knize zaevidována právě pod číslem 6. Z Německa ji sem importovala paní Jitka Hurdálková, nyní Schovánková (CHS Beghard) v roce 1994.

Tootsie porodila 25. 6. 1996 zřejmě třetí vrh minibulíků v Česku a zapsala se tak neodmyslitelně do počátku dějin miniaturního bulteriéra v ČR. Otcem toho vrhu byl německý pes pocházející ze stejné chovatelské stanice jako ona - Rusty vom Fürstengraben. Ve vrhu se narodily tři fenky Aša (č. 7), Ata (č. 8) a Alka (č. 9). Ata zůstala doma v CHS Beghard a byla v roce 1998 nakryta psem Magnum vom Künigelberg (č. 10), kterého do Česka importoval MUDr. Zdeněk Pavlíček (CHS Doc Sidonius). Z tohoto spojení se narodil druhý vrh Beghard. Ve vrhu byly 4 štěňata - Best (č. 11), Billy (č. 12), Beauty (č. 13) a Blanche Beghard (č. 14). Ve stejném roce měla svůj jediný vrh sestra Aty, Alka Beghard, narodila se jediná fenka Anique Black Ear (č. 15), která se dožila více než 14 let, ale do chovu nezasáhla. Další ze sester, Aša Beghard, nestihla do chovu zasáhnout vůbec, neboť podle slov jejího majitele, MUDr. Zdeňka Pavlíčka (CHS Doc Sidonius), zahynula tragicky v mladém věku. V roce 1999 se narodil v CHS Beghard C vrh po Atě a jejím polosourozenci Sally's Mini Highlander of Heled - Carlo (č. 19), Cay (č. 20) a Cley Beghard (č. 21), nikdo z nich se v chovu neuplatnil. Carlo Beghard získal v roce 2001 titul junior šampiona ČR.

V roce 1998 importovala CHS Beghard ještě psa Bonzo vom Kaiserhof (č. 16). Bonzo se stal v roce 1999 českým junior šampionem. I on zasáhl jako jeden z prvních psů v ČR do českého chovu a stal se v roce 2000 otcem posledního vrhu Beghard (D), ve kterém se narodilo jediné štěně, fenka Debbie Beghard (č. 29), kterou si pořídila Martina Stavinohová, nyní Císařová (CHS Minies). Bonzo dále v roce 2002 nakryl v CHS Perla z Těšína fenku Beauty Beghard a stal se také otcem B vrhu v CHS Daidalos, kde nakryl importovanou fenku Kateřiny Šaldové Mc Killroy's Halloween Loco Luci (č. 18).

Podle slov Milady Janatové, u níž Tootsie a Bonzo prožili velkou část svého života, oba se těšili dobrému zdraví, k veterináři chodili téměř pouze na očkování. Tootsie byla nakonec vykastrovaná po děložním zánětu a občas ji trápil akorát ucpaný slzný kanálek. Tootsie i Bonzo se nakonec dožili věku 12,5 let. Ata Beghard se dožila dokonce úctyhodných 15,5 let.

Přestože vrh D byl posledním vrhem CHS Beghard, není pochyb o tom, že se CHS Beghard stala jakýmsi průkopníkem a zakladatelem chovu miniaturních bulteriérů v Česku. Odkaz jejich Tootsie, Aty i Bonza lze vysledovat v rodokmenech i současných miniaturních bulteriérů.

Krátce poté, co CHS Beghard začala s chovem minibulíků v ČR, začaly se v Česku orientovat na miniaturní bulteriéry i další chovatelské stanice, které založily svůj chov buď právě na fenkách z CHS Beghard nebo importovaly ze zahraničí do České republiky další feny a krycí psy.

Například v chovatelské stanici Black Ear paní Alena Rainová nakryla svoji fenku Alku Beghard krásným psem pocházejícím ze Švédska Rosenitos Rupert, který přibližně od roku a půl působil v německé chovatelské stanici zum Lemptal Martiny Gerth. Poprvé se bohužel narodilo jediné štěně mrtvě. Teprve napodruhé porodila v roce 1998 Alka Beghard bílou fenku Anique Black Ear (č. 15), zbývající dvě štěňátka porod nezvládla. Bylo jasné, že vytoužený jedináček Anique zůstane doma. Další štěňata už CHS Black Ear neměla. Anique se dožila 14 let a 3 měsíců, Alka dokonce 15 let a 4 měsíců.

První fotka níže je fotomontáž, neboť Anique se se svým otcem Rupertem nesetkala. Avšak jako vzpomínka na spojení Alky a Ruperta a jejich společného jediného potomka Anique visí tento obrázek u Aleny Rainové (CHS Black Ear) dosud. A dosud je také paní Rainová věrná minibulíčkům, neboť nyní jí radost dělá fenka z vrhu M Minies.

Jako další přispěl do českého chovu miniaturních bulteriérů MUDr. Zdeněk Pavlíček z CHS Doc Sidonius, který dovezl z Rakouska psa Magnum vom Küniglberg (č. 10) nar. 11.8.1996 a z Německa fenu Billa von der Westerlemp (č. 17) narozenou 30. 4. 1998.

Spojení Billy a Magnuma přineslo v roce 2000 další vrh miniaturních bulteriérů narozených v Česku. Byl to na tu dobu neobvykle početný vrh, narodilo se 6 štěňat - Alfred, Albi, Andy, Aron, Arka a Aida Doc Sidonius. Toto spojení CHS Doc Sidonius zopakovala ještě v následujících dvou letech. V druhém vrhu bylo jediné štěně, fenka Billa Doc Sidonius. Posledním vrhem chovatelské stanice Doc Sidonius byl v roce 2002 její třetí vrh C, štěňata Cactus, Caris, Cipro, Crocus, Crazy Doc Sidonius se dále v chovu neuplatnila. Kromě toho Magnum vom Küniglberg je také otcem B vrhu Beghard, kde nakryl právě Atu Beghard.

Magnum vom Küniglberg i jeho syn Aron Doc Sidonius dosáhli mnoha výstavních úspěchů. Magnum získal titul český šampion a interšampion. Podle slov majitelky Arona, Martiny Císařové, u níž Aron Doc Sidonius (č. 25) působil v CHS Minies, získal Aron titul BOB 20x. Stal se šampionem Česka, SR, interšampionem, vítězem střední a východní Evropy 2003 a také získal 2. místo skupiny III. v soutěži Šampión Šampiónů.

Arka Doc Sidonius (č. 27) byla exportována na Slovensko do chovatelské stanice Zóna Bulls a byla zakladatelkou chovu na Slovensku, když 14.11.2001 porodila vůbec první vrh miniaturních bulteriérů na Slovensku. Ve vrhu se narodila Cleopatra Zóna Bulls, světová vítězka štěňat, evropská vítězka mladých a junior šampionka SK.

Také Kateřina Šaldová (CHS Daidalos) v té době importovala z Německa fenku Mc Killroy's Halloween Loco Luci (č. 18) po krásné Badlesmere Boule de Neige. Luci byla výstavně velmi úspěšná. Získala titul, českého šampiona a interšampiona. Není divu, byla malinká (31 cm), měla dobré zuby a byla velmi živá, temperamentní a dle slov Kateřiny Šaldové taky tak trochu provokatérka jejich poklidnějších standardů.

Luci měla pouze dva vrhy v letech 2000 a 2001, ze kterých se narodila celkem pouze čtyři štěňata, z toho jedno uhynulo brzy po porodu. Jediné štěně z vrhu A po psovi Sally's Mini Highlander of Heled, Action Mini Daidalos (č. 28), se v chovu neuplatnilo.

Zato z druhého vrhu, jehož otcem byl již zmiňovaný Bonzo vom Kaiserhof, se Bubbaloo Mini Daidalos stala zakladatelkou chovu Minies. Bonton Mini Daidalos (č. 31), byl exportován na Slovensko do chovatelské stanice Zóna bulls, kde i on přispěl do chovu. V roce 2002 se stal evropským vítězem mladých v Paříži. Vrh B byl prozatím posledním vrhem miniaturních bulteriérů CHS Daidalos. Dnes s odstupem času Kateřina Šaldová připouští, že by si možná v budoucnu lehčího a skladnějšího minibulíka opět pořídila.

V lednu 2002 přispěla do českého chovu svým jediným vrhem chovatelská stanice Perla z Těšína. Ze spojení Beauty Beghard (č. 13) a Bonzo vom Kaiserhof se narodili Aklim, Anja, Aida, Aranka Perla z Těšína. Anja Perla z Těšína (č. 35) byla v roce 2002 exportována do polské chovatelské stanice Od Rudej Wiedzmy a byla to v Polsku teprve druhá fena, která se tam uplatnila v chovu. Anja získala titul interšampionky a byla šampionkou několika států. Přestože ve svých třech vrzích porodila pouze 6 štěňat celkem, její jméno se objevuje dodnes v rodokmenech nyní rozených štěňat. Vnuk Anji (a pravnuk Beauty Beghard, prapravnuk Aty Beghard), Fenomen od Rudej Wiedzmy, byl v roce 2013 vítězem Crufts a svůj úspěch zopakoval na Crufts i o pár let později ve třídě veteránů. Anja se dožila devíti let.

Mezi další chovatelské stanice, které přispěly k počátkům českého chovu miniaturních bulteriérů, nepochybně patří chovatelská stanice Minies. Martina Stavinohová, nyní Císařová (CHS Minies) začínala svůj chov minibulíků v roce 2004 už na jedincích odchovaných v Česku - Bubbaloo Mini Daidalos a Aron Doc Sidonius, o němž byla řeč již výše. Toto spojení pak o rok později zopakovala ještě jednou.

Celkem měli Aron a Bubbaloo spolu osm štěňat, z nichž Aragorn, Arwen, Bumble Bee a Bunny Girl Mini Minies se stali českými šampiony. Aragorn byl otcem vrhu C Minies, když nakryl z Rakouska importovanou fenku Dolorosa of Canterbury. Atreus Mini Minies, byl otcem importované fenky Emotion-Piccola vom Küniglberg, která později porodila v CHS Minies vrhy F, CH a K.

Matkou vrhu D Minies byla fenka Debbie Beghard (č. 29) po Bonzovi a Atě, o nichž byla řeč již výše.

CHS Minies se z dosud jmenovaných chovatelských stanic věnovala chovu miniaturních bulteriérů nejdéle. Poslední vrh miniaturních bulteriérů CHS Minies se narodil v roce 2014.

Fenka z prvního vrhu Minies, Arwen Mini Minies, byla pro změnu zakládající fenou chovu miniaturních bulteriérů v CHS Wild Fámy. Arwen získala titul šampiona ČR a interšampiona. V roce 2006 byla nakryta psem Black Panther vom Bollhorst a porodila první vrh minibulíků Wild Fámy - Ave Alpamaya, Apache a Aaron Star Wild Fámy.

V Arwen i Panther žijí dodnes, Arwen je úctyhodných 14,5 let a Panther je ještě o pár měsíců starší. Patrně se jedná o nejstaršího nebo přinejmenším jednoho z nejstarších žijících miniaturních bulteriérů v současnosti v Česku (klepu na dřevo). Podle slov jeho majitelky, Míly Šebestové, se Panther i přes běžné stařecké neduhy stále těší neutuchající radosti ze života.

Člověk míní a život mění. V den zveřejnění tohoto článku jsem dostala smutnou zprávu od majitelky Panthera. Odpočívej v pokoji. Black Panther vom Bollhorst (20.7.2004-10.4.2019). 

Prvním vrhem Wild Fámy v roce 2006 se uzavírá první etapa existence a chovu minibulíků v Česku (1982-2006). Jistě ty začátky nebyly úplně jednoduché. V té době ještě neexistoval genetický test na luxaci oční čočky (PLL). Vědělo se, že tento problém u minibulíků existuje, chodilo se na kontroly očního pozadí, ale vůbec se nevědělo, jakým způsobem se tato nemoc přenáší. Každý, kdo si tenkrát pořídil minibulíka, podstupoval určité riziko, že mu pes v budoucnu oslepne. Což se např. stalo fence Julijana Zóna Bulls, kterou sem importovala chovatelská stanice Kenny´s Park. Celou situaci komplikoval navíc fakt, že nemoc obvykle nepropukla dříve než okolo pátého roku nebo ještě později, tedy v době, kdy již daný jedinec byl použit v chovu třeba i opakovaně. Genetický test na PLL byl objeven až v roce 2009 (dle informací na webu AHT). Do té doby bylo riziko, že pes onemocní, docela vysoké, protože běžně docházelo nevědomě ke spojení dvou přenašečů nebo k používání psů at risk, kteří v době krytí neprojevovali známky této nemoci a u kterých nemoc propukla až později, když už štěňata byla na světě. Teprve díky genetickému testu odpadl ve světě miniaturních bulteriérů strašák jménem luxace oční čočky.

Na další straně je uvedena pro lepší přehlednost tabulka prvních vrhů narozených v České republice v období 1986-2006. Tučně jsou v tabulce označena ta štěňata, která později byla použita v chovu. Z celého seznamu je Wild Fámy jedinou dodnes aktivní chovatelskou stanicí miniaturních bulteriérů. Štafetu po těch ostatních převzaly novější chovatelské stanice, byli sem importováni postupně další miniaturní bulteriéři (např. Mooncrafts King of Style, Justeph Sharp Spirit, Dolorosa of Canterbury, Qwibbel the Warrior, Thilo, Tanja a Tilly von Alten Veste, Anja a Bella von Alten Veste, Horoshiy Podarok iz Voiska Tamerlana, Emotion-Piccola vom Künigelberg, Bullovers Little John Wild Fámy a další) a chov v ČR nabral postupně na obrátkách. Zatímco trvalo přibližně dvacet let, než se narodilo prvních šestnáct vrhů miniaturních bulteriérů v Česku, v současnosti se zvládne 16 vrhů miniaturních bulteriérů narodit během čtyřech až pěti měsíců. Tato novodobá etapa chovu minibulíků v Česku však již není předmětem tohoto článku. Cílem bylo připomenout si nebo možná spíš dovědět se, jak to tenkrát vlastně celé začalo a poděkovat všem majitelům a chovatelům, kteří se na tom počátku podíleli. Za sebe jim děkuji také za to, že byli ochotni zavzpomínat, popovídat si se mnou a zodpovědět mé dotazy a vyhledat fotografie. Vím, že jsem se vás všech s tím naotravovala ažaž.

Závěrem bych chtěla popřát všem miniaturním bulteriérům, aby se ve zdraví dožívali vysokého veteránského věku a dělali dlouho radost svým majitelům a chovatelům, kteří tomuto plemeni propadli stejně jako autorka tohoto článku.

Fotografiemi přispěli a autorka článku za ně děkuje: Otakar Marcin, Jitka Schovánková (Beghard), Milada Janatová, Alena Rainová (Black Ear), Zdeněk Pavlíček (Doc Sidonius), Kateřina Šaldová (Daidalos), Jana Matiaszewska (Zóna bulls), Jitka Bürgerová (Perla z Těšína), Martina Císařová (Minies), Jitka Zezulová (Wild Fámy), paní Milena Šebestová, Kunzová, paní Daniela Reinová, rodina Kurzownik (Od Rudej Wiedzmy), Martina Gerth (zum Lemptal).