KDYŽ SE BULÍKÁŘI BAVÍ

aneb Vánoce mohou být i v létě

Někdo se těší na dovolenou k moři, někdo na zimní dovolenou na lyžích, jiný se těší na obojí. Naše bull parta se pro změnu nemůže třistapadesátosm dní v roce dočkat týdne s velkým T. Týdne stráveného s bulíky společně na táboře. Náš zasloužilý organizátor, Jirka Toník Kočí, se těch třistapadesátosm dní kromě těšení ještě věnuje i důkladné přípravě programu, což mimochodem zvládá bravurně, a tak stejně jako v minulých letech se letošní ročník náramně povedl.

Letošní ročník tábora čekala velká změna. Dosavadní místo konání v Zahradišti muselo být na poslední chvíli nahrazeno, a tak jsme tentokrát zamířili na jižní Moravu do Podhradí nad Dyjí. Areál rekreačního střediska LUKA se ukázal být trefou do černého. Nemálo z nás se vrátilo z tábora s nějakým tím kilem navíc. Velká travnatá plocha už čekala na všechny naplánované disciplíny a veselou zábavu jak pro bulíky, minibulíky, tak i pro jejich pánečky.

První večer po příjezdu byl tradičně věnovaný uvítací párty. Tentokrát na téma Vánoc. Vánoce většinou každý tráví se svojí rodinou, a tak jsme si řekli, že by stálo za to udělat si vánoce v létě. Vždyť naše bull parta je svým způsobem taky rodina. Rodina bull maniaků. A tak nechyběl vánoční stromeček ozdobený látkovými bulíčky, domácí cukroví napečené v červnových vedrech, koledy, vaječný koňak a řízek s bramborovým salátem na uvítanou. Pouze sníh nám o štědrém letní večeru nenapadnul a první noc rozhodně nebyla Tichá.

Ostatně téma Vánoc se neslo táborem po celý týden. Hned druhý den jsme se probudili do vydatného deště. Většina bulíků tedy odmítala opustit teplo a sucho svých pelíšků, polštářů a peřin kromě nejnutnějšího vyvenčení, což ostatně je možné učinit tři kroky od chatky pod stříškou téměř bez namočení tlapek. A tak se pánečci pustili do mimovenkovní disciplíny - malování vánočních ozdob. Z jídelny se stala výtvarná dílna. Naše učitelka výroby bull suvenýrů Zuzka, které občas říkáme Lucka, protože Zuzka má bulíka Lucku, nám předchystala na vánočních baňkách obrysy každého zúčastněného pejska a my jsme se snažili obrázek barevně dotvořit k obrazu svého bulíka. A jak už to tak každý rok v uměleckých disciplínách bývá, všechny výtvory jsou tvořené s bezmeznou láskou a je to na nich hodně znát. Co si budeme povídat, králíka nebo kočku bychom namalovat neuměli. Ale vlastního bulíka? Toho přece nelze pokazit. V průběhu týdne jsme ještě malovali obrázky bulíčků na sololakové destičky.

Odpoledne se počasí umoudřilo, bulíci mohli konečně opustit své pelechy a protáhnout se při vysokorychlostním coursingu. Tím mám na mysli coursing bez zatáček, prostě sprint. Střapec a zvuk navijáku je pro mnohé z nich impulzem pro zatemnění mozku a povelem k souvislému štěkání. Tolik dychtí běžet za střapcem. A když ho na závěr chytí, nechtějí ho pustit. Coursing je prostě pro většinu našich bulíčků skvělá zábava a vůbec jim nevadilo, že naviják je vyroben po domácku.

Zatímco pro některé bulíky je modlou střapec, pro jiné je tím bezpochyby figurant. Většina se nemohla dočkat, až se dostanou na řadu a budou moct se pořádně zakousat a vlát ve vzduchu zakousnutí do peška. A tak nezbylo Zbynďovi než se nasoukat do figurantského obleku a zašpásovat si se všemi bulíky a minibulíky, které aspoň trochu pešek či rukáv zajímá.

V úterý se většina z nás vydala na výlet do nedalekého Vranova nad Dyjí. Zdejší zámek tolik bulíků určitě ještě nikdy neviděl. A my neviděli zámek zevnitř, protože s pejsky se smí samozřejmě pouze na nádvoří. Společná fotografie, pár fotek zámku, chvilka kochání se výhledem na řeku Dyji a rychle se vydáme na procházku lesem po stopách vojenských bunkrů z období 2. světové války. Dále pokračujeme kozí stezkou dolů až k Dyji, která bulíkům byla tím nejlepším osvěžením po procházce. Protože čas utíkal rychleji, než jsme předpokládali, a v kempu už na nás čekal smažený květák, rozhodli jsme se vypustit z plánu návštěvu Vranovské přehrady a vydali se na opožděný oběd zpátky do kempu.

Ti bulíci, kteří se při procházce Vranovem nestihli unavit, měli možnost vyzkoušet si novou disciplínu - skok do dálky. Někteří to pojali zároveň jako skok do výšky. Třeba takový atlet Adík, náš priatel zo Slovenska hen tu som něni. Bubka s Powellem by čubrněli. Rekordy v ohrožení. Tím ale ten den vše neskončilo. Jakmile nastala černočerná tma, že i hvězdy byly vidět na nebi, nastala pravá chvíle na noční bojovku. Ve 23 hodin vyrazil první odvážlivec po trase, kterou po osvícení baterkou napovídaly značky na stromech, případně bludičky. Procházka nočním lesem, když víte, že na vás vybafne strašidlo, ale nevíte kdy a kde, znamená pro mnohé pánečky překonat strach. Bulíci to většinou vůbec neřeší a je jim celkem jedno, jestli jdou do lesa ve dne nebo v noci. Táhnou úplně stejně. Nakonec se všichni se vrátili zpět do tábora, včetně strašidla.

Toho večera, když už táborový oheň dohořel a většina nás šla spát, rozjela se poněkud neplánovaná pěvecká po šluku helia. Helium původně mělo sloužit k nafukování balonků pro další disciplínu, ale balonky šly pak stejně hned vzhůru do nebe. A tak helium našlo využití okolo druhé hodiny ranní v akci dodatečně nazvané "Heliova kometa" spočívající ve zpěvu hymny a jiných českých hitů těmi, kteří měli tu noc nejvíc sil a nejdelší výdrž.

Středeční dopoledne bylo splněným snem pro balonkové maniaky. Úkolem bylo zabít pět modrých balonků v co nejrychlejším čase. Modrá barva je důležitá. Za ty roky jsme vypozorovali, že po modrých jdou nejvíc. Ti nejrychlejší rychlostí světla vletí do balonků, pět krát chramst nebo šláp a je po srandě. Naopak ti, co si s balonkem víc pohrávají, mazlí se s nimi, dávají balonkům hlavičky a vymýšlejí jiné artistické kousky, sice nevyhrají, ale sklidí vysoké hodnocení za umělecký dojem a největší výbuchy smíchu. Ani nejmenší účastnice tábora Fren se v osmi týdnech balonků nezalekla a statečně s nimi bojovala. No a těm mírumilovným bulíkům, kteří jsou zarytí odpůrci jakéhokoli násilí na baloncích, museli pomoct jejich pánečci.

Ve středu odpoledne bulíci měli naordinovaný odpočinek. Jejich pánečci však nikoli. Soutěž ve střelbě se konala na táboře poprvé a bavila nejen mužskou část táborníků. Všichni jsme si mohli vyzkoušet střelbu z praku, foukačky, vzduchovky, airsoftové pistole a dokonce i lukostřelbu. Zejména pánové tuto disciplínu pojali velmi soutěživě. Když zjistili, že někdo nastřílel víc, snažili se za každou cenu nastřílet víc. Nejvíc soutěživý byl nakonec páneček dua Tobogun alias Šífa, který si vystřílel první místo.

Jedním ze zlatých hřebů celého tábora byl středeční večer. Štědrý večer nastal 29.6.2016. Takovou akci si nenechal ujít ani Pepa ze Zahradiště, který za námi dorazil na motorce. Táborníci se převlékli za Santy, anděly, čerty, pod vánočním přibyly dárečky a za zvuku písničky Mariah Carey "All I want for Christmas is You" šéfkuchař k radosti všech přinesl štědrovečerní večeři - grilovanou kýtu. A jak už to bývá po štědrovečerní večeři zvykem, dostalo se i na rozdávání dárků. Každý, kdo věnoval pod stromeček dárek, obdržel číslo a tato čísla se pak losovala. Všichni tedy nakonec byli obdarováni nějakým dárečkem s bull tématikou.

Rozdáním dárků však štědrost tohoto večera neskončila. Ještě před táborem jsem měla takový nápad. Vyrobila jsem z fimohmoty figurky vánočních bulíčků a říkala jsem si, že táborníci jistě figurky vydraží s tím, že výtěžek by byl věnován bulíčkům, kteří neměli dosud tolik štěstí jako ti naši a jsou v nouzi. Můj instinkt mě nezklamal. Táborníci dražili jako o závod. Vyvolávací cena byla 100,- Kč, přihazovalo se po 20 korunách. Účastníci aukce se předháněli jeden přes druhého. Někteří šprýmaři schválně přihazovali, když viděli, že někomu o daného draženého bulíčka vyloženě jde, a šponovali tak cenu výš a výš. A tak k mému nefalšovanému údivu se některé z figurek vyšplhaly až na 600,- Kč. Celkem táborníci dražitelé vydražili 20 figurek za neuvěřitelných 8000,- Kč. Tato částka putovala po skončení tábora na účet Bull Terrier Rescue Slovakia.

Ve čtvrtek dopoledne byl na programu opět coursing, tentokrát i s trochou zatáček. Drobnější technická závada se rychle vyřešila, takže všichni klabáčci mohli absolvovat přichystanou dráhu a ulovit střapec.

Na odpoledne byla pro změnu nachystaná akce s názve Honba za pokladem. Táborníci se rozdělili asi do 5 skupinek tak, aby se psi snesli a mohli jít spolu případně na volno. Skupinky se postupně vydaly po trase vyznačené barevnými fáborky hledat poklady. Každé zastavení bylo odměněno tekutým pokladem. Trasa nás zavedla přes les, pole až ke zřícenině hradu Frejštejn nad obcí Podhradí nad Dyjí a pak zpět do tábora.

Dny utíkaly příliš rychle. Pátek byl předposledním dnem. Proto bylo potřeba ho strávit něčím výjimečným. Tím byla letos překážková dráha, která byla letos inovována. Prý měla být jednodušší, ale realita se ukázala být zcela opačná. Závodník si nejprve musel navléct černé brýle, přes které není vidět, na hlavu posadit helmu s kelímkem neplněným vodou, do ruky slepeckou hůl a do druhé ruky vodítko se psem. Takto vybavený závodník musel nejprve za použití slepecké hole prokličkovat slalomem, ideálně při tom nevylít vodu, neboť vylití vody znamenalo trestné vteřiny navíc. Po absolvování slalomu mohl závodník brýle, slepeckou hůl i helmu zahodit, libovolným způsobem přeskočit se psem překážku, poslat psa do tunelu, pak posadit psa do koleček, ujet 10 metrů se psem v kolečkách a poté se psem doskákat do cíle na skákacím balonu. To vše v co nejrychlejším čase. Když nám organizátor Jirka popsal tento úkol, všichni jsme si zaklepali na čelo. Nakonec však překážková dráha měla velký úspěch, divácky byla snad nejzajímavější ze všech disciplín, stejně jako byla nejvíc fotogenická. Pejsci z koleček ani moc nevyskakovali a docela si užívali, že se vezou a nemusí v tom vedru po svých. Skákací balon to kupodivu přežil, bez náhubků to však občas nešlo, protože někteří pejsci si to pletli se zabíjením balónků. Pánečci i pejsci toho měli v tom vedru už plné kecky. Jak je poznat z fotek, makali doslova z posledních sil.

Závěrečnou disciplínou tábora je vždy karneval. Téma toho letošního bylo "Z pohádky do pohádky". Táborníci si tak jako každý rok dali na maskách opět velmi záležet. Úroveň masek každým rokem roste. Kdyby jen to vedro nebylo tak úmorné. V těch kostýmech a parukách nebylo pánečkům zrovna nejlépe. O psech nemluvě, i když ti v maskách pózovali celkem ochotně a zvládali to snad lépe než lidé. Porota měla tedy jen několik minut na prohlídnutí všech kostýmů a ohodnocení. Nakonec se na prvních příčkách umístila Červená karkulka s vlkem a myslivcem, Pepek námořník s Olív a špenáty, Malá čarodejnice s havranem, Šípková Růženka s princem a Malá mořská víla s Tritonem, krabem Sebastianem a rybou Flundrou. Ale i těm ostatním se kostýmy moc povedly a už teď jsme zvědaví, jaké téma karnevalu bude příště a jak to účastníci tábora zase zvládnou zrealizovat. Další fotografie z karnevalu jsou na další stránce.

Karneval je tradičně poslední disciplínou celého tábora. Pak nastává už pouze den věnovaný balení, společnému focení, loučení a odjezdu. Uteklo to a začíná zase první den těšení se na další ročník. Doufejme, že se zase všichni sejdeme ve zdraví a se stejně dobrou náladou jako letos.

Olga Drozdová s manželem, Miky & Hipí

Autorem fotek: Olga Drozdová a Kateřina Kopčilová